Na otázku, kde je v Jánošíkově příběhu hranice mezi historickou skutečností a mytologickou fabulací, odpovídají Gärtnerová a Bryll originálně. Jejich Jánošík je přiznanou pohádkou, oživlým lidovým „na skle malovaným“ obrazem. Pohádkou, kterou každý může vyprávět – a také vypráví – po svém. Koneckonců dohadování na téma „Jak to vlastně bylo?“ – Jak se Jánošík narodil? Jak miloval? Jak umřel? – tvoří dějovou páteř celého muzikálu. A je natolik vášnivé, že do něj musí kromě zbojníků, pandurů a děvčat vstoupit i Anděl, Čert a Smrt.

Ale zároveň je jasné, že Jánošík se narodit prostě musel. Protože kdyby ho nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Jako věčný sen „těch dole“ o vzpouře proti bezpráví a útlaku „těch nahoře“. Jako výraz naivně upřímné potřeby toho, aby někdo urostlý a silný s valaškou pomohl pánubohu „srovnat svět do pořádku“.

Jánošík aneb Na skle malované je tedy velmi rafinovaným použitím naivních prostředků pohádek, lidového divadla a folklórních písní ve veskrze moderním muzikálovém tvaru s vydatným bigbítovým nápřahem. Zbojníci Gärtnerové a Brylla kromě valašek nosí i elektrické kytary proklatě nízko u pasu.

Vracíme se k Jánošíkovi v režii Stanislava Slováka po osmnácti letech – ale místo na Hudební scéně pod širým nebem na Biskupském dvoře v nové inscenační úpravě, novém režijním klíči a se zbrusu novým, výrazně mladistvým obsazením. V hlavních rolích se představí Libor Matouš a Lesana Krausková.